Náboženská obec
Církve československé husitské
ve Vysokém Mýtě
prosinec
2018

Ptám se vás, co by dělal Ježíš, kdyby žil v naší době? Opakoval by po kostelích ty formulky, jaké slyšíme po staletí, aby kostely ještě více pustly? Anebo by vyšel z kostelních zdí a mluvil by bezprostředně k lidem, tak, jak to dělal před dvěma tisíci lety? Jestliže církev vidí nebezpečí ve skutečnosti, že jsou opouštěny její zdi, aby se dospělo k lidem, které již dávno od sebe odehnala, pak nevím, pro koho církev vlastně je? Pro sebe samu?

Eugen Drewermannem v rozhovoru s Wojciechem Pieciakem / Tygodnik powszechny


Žalm 73
Pro Asafa.

Jak je Bůh dobrý k Izraeli,
k těm, kdo jsou čistého srdce!
Avšak moje nohy málem odbočily,
moje kroky téměř sešly z cesty ,
neboť jsem záviděl potřeštěncům,
když jsem viděl svévolné,
jak pokojně si žijí .
Smrt je do okovů ještě nesevřela,
jejich tělo kypí, nevědí,
co je to lidské plahočení,
nebývají postiženi jako jiní lidé.
Jejich náhrdelníkem je zpupnost,
násilnictví šatem, do něhož se halí.
Jejich oko vystupuje z tuku,
provaluje se smýšlení srdce.
Vysmívají se a mluví zlomyslně,
povýšenou řečí utiskují druhé.
Do úst nebesa si berou,
jazykem prosmýčí zemi.
A lid se za nimi hrne
lokat vodu plným douškem.
Říkávají: „Což se to Bůh dozví?
Cožpak to Nejvyšší pozná?“
Ano, to jsou svévolníci:
bez starostí věčně kupí jmění.
Tedy zbytečně jsem si uchoval
ryzí srdce
a dlaně omýval nevinností?
Každý den se na mě sypou rány,
každé ráno bývám trestán.
Kdybych řekl: „Budu mluvit
jako oni,“
věrolomně bych opustil
pokolení tvých synů.
Přemýšlel jsem,
jak se v tom všem vyznat,
nesnadné se mi to zdálo.
Teprv když jsem vstoupil
do svatyně Boží,
pochopil jsem, jaký vezmou konec.
Věru, stavíš je na kluzké cesty,
do zkázy je srazíš.
Jaký úděs náhle vzbudí,
hrůzou se obrátí vniveč,
zajdou jako sen po procitnutí;
Panovníku, pohrdneš jejich přeludem,
až je probudíš.
Když bylo mé srdce roztrpčené,
když se jitřilo mé ledví,
byl jsem tupec, nic jsem neznal,
jak dobytče jsem před tebou býval.
Já však chci být ustavičně s tebou,
uchopils mě za pravici,
povedeš mě podle svého rozhodnutí
a pak do slávy mě přijmeš.
Koho bych měl na nebesích?
A na zemi v nikom kromě tebe
nemám zalíbení.
Ač mé tělo i mé srdce chřadne,
Bůh bude navěky skála mého srdce
a můj podíl.
Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou.
Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost.
Mně však v Boží blízkosti je dobře,
v Panovníku Hospodinu mám své útočiště,
proto vyprávím o všech tvých činech.

SBOROVÝ A KULTURNÍ KALENDÁŘ

  • 1.12. VIKARIÁTNÍ SETKÁNÍ
    DĚTÍ
    ADVENTNÍ DÍLNA V PARDUBICÍCH
    FÚ v pardubicích v 9.30
  • 2.12. 1. neděle adventní
    Bohoslužba v Husově sboru
    v 9.00, ve 14.00 v Dobříkově
    (Jr 33,14-16; Te 3,9-13;
    L 21,25-36)
    RADA STARŠÍCH
  • 5.12. biblické čtení pro děti,
    fara v 17.30
  • 6.12. pobožnost v Ledaxu
    v 10.30
  • 6.12. ADVENTNÍ EKUMENICKÁ
    BOHOSLUŽBA SLOVA
    - sborový sál Církve bratrské
    v 17.00
  • 7.12. pobožnost v Naději v 9.15
  • 7.12. FILMOVÝ KLUB V SUTERÉNU
    HUSOVA SBORU VE 20.00
    Lasse Hallström
    Můj život jak pes
  • 9.12. 2. neděle adventní
    Bohoslužba v Husově sboru v 9.00
    (Bar 5,1-9; F 1,3-11;
    L 3,1-6)
  • 9.12. Jan Jakub Ryba
    ČESKÁ MŠE VÁNOČNÍ
    Pěvecký sbor Otakar
    v Husově sboru v 16.00
  • 10.12. adventní pobožnost
    Modlitebna v Husově sboru
    v 17.30
  • 10.12. PĚT KNIH
    MOJŽÍŠOVÝCH/ TÓRA
    Setkání nad knihami
    Starého zákona
    Modlitebna v Husově sboru
    v 18.00
  • 12.12. pobožnost na LDN Žižkova 13.30
  • 13.12. pobožnost na LDN Hradecká 13.30
  • 16.12. 3. neděle adventní
    Bohoslužba v Husově sboru v 9.00
    (Sf 3,14-20; F4,4-7;
    L 3,7-18)
  • 19.12. pobožnost v Naději v 9.15
  • 19.12. biblické čtení pro děti,
    fara v 17.30
  • 21.12. MEDOVINA POD VÁNOČNÍM
    STROMEM,
    nám. Přemysla Otakara II. od 10.00
  • 23.12. 4. neděle adventní
    Bohoslužba v Husově sboru v 9.00
    (Mi 5,1-4; Žd 10,5-10;
    L 1,39-55)
    SONGOVÁ BOHOSLUŽBA
  • 24.12. ŽIVÝ BETLÉM
    u kostela Nesvětější Trojice
    ve 14.00
  • V Á N O Č N Í B O H O S L U Ž B Y
  • 24.12. Štědrovečerní ekumenická
    bohoslužba ve sboru Českobratrské
    církve evangelické ve 22.00

    24.12. PŮLNOČNÍ BOHOSLUŽBA
    v podkarpatském kostelíku
    Všech svatých v Dobříkově ve 24.00

    25.12. BOŽÍ HOD VÁNOČNÍ
    bohoslužba v Husově sboru v 9.00
    a v kostele Všech svatých
    v Dobříkově ve 14.00

    26.12. SVÁTEK SVATÉHO ŠTĚPÁNA
    PRVOMUČEDNÍKA
    bohoslužba v Husově sboru v 9.00

    30.12. Rodiny Páně, bohoslužba
    v Husově sboru v 9.00

    1.1. 2019 NOVÝ ROK
    bohoslužba v Husově sboru v 10.00,
    ve 14.00 v kostele Všech svatých
    v Dobříkově

  • Sen o církvi 21. století z  pera Jana Konzala.
    "Tak za prvé bych byl rád, kdyby církev uvěřila, že je Pánova, že nepatří sobě, že jejím úkolem není starat se o sebe. Já myslím, že tomu moc nevěří. Za druhé bych byl rád, kdyby se jí podařilo uvěřit, že blahoslavenství nejsou prázdná slova, že Bůh má pro ně slabost. Za třetí toužím po tom, aby deklarovala, jak vypadá změna smýšlení. Lidé dnes dovedou převlékat kabát, ale změna smýšlení tak, jak to uměl apoštol Pavel, když se s brekem rozešel se svou minulostí, to se nedaří. Já mám obavu, že moje církev je strašně pyšná, strašně hrdá na to, že dobře věří. Za čtvrté, aby přestala zachraňovat svoji pozici ve světě. Církev totiž věnuje své pozici a pověsti spoustu sil a energie, a přitom na tom vůbec nezáleží. Za páté bych si přál, aby brala vážněji povolání být svátostí tohoto světa. My tady nejsme proto, abychom udělovali svátosti, ale abychom byli svátostí těm, kteří na naše svátosti kašlou. Protože lidé kašlou na naše rituály, potřebují se setkat s Bohem - ale nám se do toho nechce. Za šesté, aby se odhodlala být přístřeším i těm, kteří s ní nesouhlasí a které třeba nemá ráda. A za sedmé bych si přál, kdyby si konečně přestala namlouvat, že je matka církev. Ona ve skutečnosti miluje otcovsky, ne mateřsky. Matka totiž miluje bezpodmínečně, ale církev miluje podmínečně jako otcové. Ti říkají, když budeš dobrej, když se vyučíš a dotáheš to tam a tam, tak tě budu mít rád. Takovou "jistotu" lidé znají na tisíc způsobů, ale potřebují mít někoho, kdo je přijme, i když zkrachují. Přál bych si, aby církev přestala řečnit, že je matkou, a začala matkou skutečně být".


    Tolikrát jsem psal o olších
    a dneska je prvně vidím kvést
    Nepřestáváš mě Bože můj
    laskavě světem vést.

    A tuhle cestou do Vydří
    prvně jsem viděl
    květy dubů
    Tak laskavě mě Bože veď
    dokud se dívat budu

    Ivan M. Jirous

    2011  ©  CČSH Vysoké Mýto
    od NcQ